MEDITACE

Esence vnitřních technik

a realizace nepomíjivého štěstí

Nejvíce vytříbené "vnitřní práce" se odehrává právě v meditaci. Zatímco Taiji (Tchaj-ťi) je jednoznačně nejhrubší ze tří uváděných vnitřních umění a z velké míry se v něm soustředíme na pohyb těla a prostor jeho pohybu, v Qi-gong na vnitřní energetické procesy a kultivaci energie, v meditaci pak jde o nejjemněji rozvinuté vnímání a senzitivitu, ultrabdění, mentální jas a rozlišení ostré jako břitva. 

Meditace se dá považovat za mentální Qi-gong, tedy nejvyšší druh Qi-gongu. 

Učíme ovládat tělo a energii přímo myslí a poté samotnou mysl ovládat vědomím, duchem, kteréžto jsou posléze rozpouštěny či uvědomovány jako naše nesmrtelná podstata existující před tímto zrozením, v jeho průběhu i nadále po jeho skončení.

Protože je v zásadě meditace mentální Qi-gong, nemá smysl jakkoliv kategoricky oddělovat meditaci od vyššího, pokročilého Qi-gong. 

Dá se říci, že kvalitní Qi-gong a volné proudění energie Qi (Čchi) je předpokladem a nástrojem zdařilé meditace. 

Pokud umíme energii Qi v Qi-gong rozhojnit a kultivovat, meditace v zásadě nastává sama, aniž bychom chtěli či se o to nějak konkrétně snažili. 

Navození pravé meditace je především energetická záležitost. 

Máme-li nadbytek kultivované vnitřní energie z Qi-gong, neubráníte se tomu, aby vás tato energie sama vtahovala do meditace. 

A naopak: nemáte-li dostatek živé, jasné a kultivované energie z Qi-gong, můžete se o meditaci jakkoliv snažit, stavět se na hlavu (např. do jogických ásán apod.), ale meditace bohužel nenastane, budete si jen myslet, že meditujete. 

Budete pouze "meditovat o meditaci"...

Proč a jak meditovat?

Podstatu, která je zdrojem nejvyššího Blaha, Lásky a Vědomí. 

Opravdu nic jiného nám neposkytne trvalé štěstí a životní uspokojení a nic jiného v životě ani není skutečně důležité, což si mnozí uvědomují až na smrtelné posteli.

Každý z nás v životě něco hledá, touží po něčem, je čímsi kamsi puzen. V okamžiku, kdy dosáhneme předmětu svých tužeb, nastává krátkodobé uspokojení a pak prázdnota, ze které se časem vynoří další touha, v naději, že tentokrát již nalezneme v novém objektu touhy své konečné štěstí, uspokojení.

Časem si začneme uvědomovat tuto iluzi, kterou jsme nevědomky, kolotočem karmy, štváni vstříc dalším cílům. 

Jednou však cosi v nás dojde jistého zlomu, který se může projevit např. syndromem vyhoření, neuspokojivými životními podmínkami, někdy i životní krizí, nemocí, ohrožením života, setkáním se smrtí apod. 

V té chvíli si poprvé v životě položíme naléhavou otázku směřovanou do nitra: 

"Co má vůbec v životě smysl?", "Jaký je skutečný smysl a cíl života?", "Proč?"...

A dostáváme se k tomu, že:

Jakýkoliv jiný životní cíl a záměr než REALIZACE SEBEPOZNÁNÍ je dříve či později cestou k utrpení. 

Ať si to přiznáme či nikoliv a ať to zní pro naše ego možná jakkoliv tvrdě a nekompromisně. 

Tak to prostě je...

Meditace vůbec není pro každého, jak se může zdát. Je třeba k ní dospět. Meditaci nelze vytvářet - je třeba k ní vnitřně dozrát, cítit její naléhavou potřebu, stejnou jako je naše potřeba dýchat. Meditace je nástrojem sebepoznání...

Jediné co můžeme dělat je podřídit se principům v souvislosti s meditací, které nám pomohou vyladit se na Zdroj sebe sama a všeho. 

V meditaci nejde o to, něco si představovat, na něco se soustředit, apod. 

Skutečná meditace je o totálním ztišení a umlčení vlastního nitra při plné energii, plném vědomí a svěžesti. 

Aniž by se o nás pokoušel spánek, únava apod. Přichází sama od sebe, když jsme připraveni - jako transformující proces.