Historie a mistři Taiji Quan
Kdo vynalezl unikátní cvičení Tai Ji Quan?
Jaké hlavní styly Tai Ji Quan se praktikují a v čem se liší?
Přínos jednotlivých mistrů Tai Ji Quan
Zhang San-feng
Za legendárního zakladatele Tai Ji Quan bývá považován Zhang San-feng z Wudangských hor, taoistickou tradicí označovaný jako "Nesmrtelný". Narodil se dle legendy 9. dubna 1247. Proto každoročně slaví cvičenci Tai Ji Quanu 9. dubna svůj svátek. Zhang San-feng třicet let putoval po horách a navštěvoval kláštery v naději, že potká moudrého muže. Naučil se shaolinskému stylu bojového umění. Roku 1314, ve svých 67 letech potkal Zhang San-feng konečně taoistu Huolonga, který Zhanga naučil umění jak dosáhnout nesmrtelnosti. Po devíti letech meditace ve Wudangských horách dosáhl pochopení TAO.
Poté cestoval a ve svých 121 letech v roce 1368 se vrací do Wudangských hor, aby se zde skrýval před královskou rodinou, neboť byl známý "Nesmrtelný taoista". Podle legendy žil Zhang San-feng 200 let, ještě v 15. století bývá tu a tam vídán...
Během poustevnictví uviděl Zhang San-feng ze své chatrče jednoho dne bojovat mezi sebou hada a straku. Zůstal ochromen plynulostí rotačních a spirálovitých pohybů hada, který dovedně uhýbal a souboj vyhrál. Podle legendy se mu v noci nato ve snu zjevilo taoistické božstvo, které obývá severní hvězdu Polárku či bájný císař Wu Xuan. Zhang San-feng byl inspirován a tak začal jakožto osvícený poustevník skládat meditativní a energetické praktiky vnitřních stylů (Nei Jia) bojových umění.
Tyto vnitřní styly a praktiky byly předchůdci Tai Ji Quanu takového, jak ho známe dnes. Zhang San-feng byl tedy spíše jen iniciátorem vnitřních stylů bojových umění, ještě pravděpodobně nešlo o Tai Ji Quan v dnešním slova smyslu, v dnešním významu.
Zhang San-feng použil pro svůj tehdejší vnitřní bojový styl údajně zkušenosti čtyř škol bojového umění, zakladatelem jedné z nich bývá zmiňován poustevník z 8. století Su Sung-ping, jehož styl "Tři generace a sedm" byl založen na pochopení KNIHY PROMĚN (I-ťing).
Nazírání světa pohledem jinu a jangu, osm trigramů, z nichž později vznikla KNIHA PROMĚN (I-ťing) o šedesátičtyřech hexagramech a teorie pěti elementů sahají několik tisíc let nazpět, minimálně do 2. tisíciletí př. n. l. To vše tvoří teoretickou bázi všech vnitřních stylů bojových umění staré Číny mezi něž patří především právě Taiji Quan (pěst Velkého předělu), Sing-I Quan (pěst formy a mysli), Pa-Kua Quan (pěst osmi trigramů).
Chen Wangting
Za prvního historicky doložitelného zakladatele Tai Ji Quan, který toto umění již takto nazýval bývá považován Chen Wangting (1600-1680), z 9. generace rodiny Chen z vesnice Chenjiagou okres Wen-sien provincie Che-nan (na obrázku vpravo, v popředí.
Chen Wangting se narodil dvě stě let poté, co jeho předek Chen Bu od kterého se začíná počítat historie rodiny Chen (1. generace) v roce 1372 přistěhoval se svojí rodinou do vesnice, která dnes nese jméno jeho rodiny - Chenjiagou (Údolí rodiny Chen). Chen Bu byl považován za mistra, který po předcích zdědil řadu bojových stylů a tak se jejich předávání v rodině Chen stalo tradicí. Před vynalezením palných zbraní měla bojová umění významné postavení, protože na nich závisela bezpečnost země, vesnice, obyvatelstva, rodiny i jednotlivce.
Hlavním cílem bylo přežití, pevnější zdraví bylo pouze vedlejším účinkem takového cvičení. Celé generace bojovníků z rodiny Chen si vydělávaly na živobytí jako průvodci bohatých obchodníků, kteří jezdili s cennostmi po okolních provinciích. Díky tomu se jejich schopnosti dostaly na neobyčejně vysokou úroveň.
Chen Wangting byl zdatným bojovníkem a učencem. Ve dne se věnoval bojovému umění a v noci pilně studoval literaturu. Dostalo se mu přesného podání rodinného bojového stylu a byl dobře obeznámen se základy různých tradičních myšlenkových směrů a škol. Vynikal v zápase, boji se zbraněmi a velmi dokonale zvládl Qing-gong - dovednost lehkosti, slézání vysokých zdí a chůze po střechách (Qing-gong je odborný termín odlišný od Qi-gong, pozor!).
Chen Wangting je historicky považován za zakladatele Chen stylu Tai Ji Quan a tím i celého Tai Ji Quan.
Vytvořil sedm sestav Tai Ji Quan, v nichž spojil bojová umění s technikami Tao-jin (koncentrované vynaložení vnitřní síly) a Tchu-na (cvičení hlubokého dechu).
Při vytváření sestav Tai Ji Quan použil teorii čínské medicíny o meridiánech a sítích (Jing-luo), jimiž probíhá životní energie (čchi) a tuto teorii propojil s využitím krouživých a obloukových pohybů napomáhajících neustálému obíhání vnitřní energie čchi (viz navíjení hedvábného vlákna).
Vytvořil unikátní párové cvičení Tchuej-šou (přetlačování rukama), dále cvičební postupy pro boj s kopím.
Na základě cvičebních praktik a sestav mistra Chen Wangtinga byly v rodině Chen vytvořeny tradiční sestavy Chen Lao Jia Yi-Lu (74 forem) a Chen Lao Jia Er-Lu (Chen Pao Chui), které v dodnes nezměněné podobě obsahují esenci poznatků a zkušeností Chen Wangtinga. Více o těchto sestavách, které rovněž praktikujeme v TAIJI CENTRUM PLZEŇ se dočtete zde...
Yang Luchan
Yang Luchan (1799-1871) přišel do vesnice Chenjiagou, z Jung-nien v provincii Chepej. U rodiny Chen pracoval jako sluha a byl přijat mistrem Chen Chanxingem (1771-1853), pokračovatel 14. generace rodiny Chen) za žáka a to přesto, že byl člen jiné rodiny a tradice rodiny Chen přikazovala zasvěcovat do tajemství Chen Tai Ji Quan jen příslušníky svého rodu.
Yang Luchanovo píle a vytrvalost ve cvičení udělaly na mistra Chen Chanxinga dojem a přesvědčily ho, aby ho začal učit rodinnému stylu Chen. Yang Luchan se naučil všechny techniky a později se vrátil do svého rodiště.
V souladu s podmínkou, že nebude učit umění rodiny Chen veřejnost či vůbec používat rodinné jméno Chen, vytvořil Yang Luchan svůj vlastní styl Tai Ji Quan. Jeho Yang styl Tai Ji Quan vycházel z principů první sestavy (Lao Jia Yi-Lu) rodiny Chen. Jeho styl Yang získal pověst šetrného stylu, jehož techniky zbytečně nezabíjí a nezraňují.
Je třeba si uvědomit, že Yang Luchan, přestože byl zakladatelem nového stylu Yang (někdy je proto uváděn jako 1. generace stylu Yang), sám ovládal a pro sebe cvičil styl Chen, neboť byl jakožto žák Chen Changxinga vlastně pokračovatelem 15. generace rodinného stylu Chen (který však nesměl vyučovat)!
Yang Luchan získal jméno "Yang Nepřemožitelný", neboť se dokázal vypořádat s každou výzvou. Traduje se o něm mnoho příběhů.
Yang Cheng Fu
Současnou podobu dostal Yang styl Tai Ji Quan až od mistra Yang Cheng Fu (1883-1936), vnuka Yang Luchana. Yang Cheng Fu (3. generace stylu Yang) ovládl dokonale styl Yang, který se již zde velmi odlišuje od původního stylu Chen mistra Chen Wangtinga.
Změnil nejen obsah sestav, ale i samotné pozice a pohyby, ale co je nejvýraznější - režim provádění sestav. Jestliže ve stylu Chen existují výbušné akce a zrychlování pohybů, u stylu Yang se zachovává od začátku do konce pomalý plynulý rytmus.
Když Yang Cheng Fu působil v jižní Číně, zjistil význam Tai Ji pro léčení chronických nemocí. Znovu upravil svoji formu, vynechal některé náročnější prvky, aby ji přizpůsobil potřebám léčby nemocných.
Některé původní, doposud rychlé pohyby stylu Yang změnil na pomalé pohyby s vnitřním procítěním síly.
Z této upravené formy vychází styl Yang takový, jaký je znám dnes. Mistr Yang Cheng Fu kladl veliký důraz na Tchuej-šou (viz přetlačování rukama), v němž sám dosáhl velkého mistrovství.
Yang Cheng Fu je tvůrcem tradiční sestavy Yang 108 forem, která byla základem pro vznik dalších, i kratších, moderních sestav (např. 24, 40, 37, 42 forem), které v TAIJI CENTRUM PLZEŇ praktikujeme.
Sestavu mistra Yang Cheng Fu "Yang 108 forem" rovněž cvičíme v TAIJI CENTRUM PLZEŇ. Více se o sestavě můžete dočíst zde...
CHEN styl Tai Ji Quan
Je nejstarší a původní školou Tai Ji Quanu. Chen styl vznikl v 17. století ve vesnici Chenjiagou. Za zakladatele je považován již zmíněný Chen Wangting, který vytvořil jak teoretické tak i praktické základy tohoto tradičního rodinného stylu. Až do začátku 20. století byl styl Chen i v samotné Číně utajován.
Cvičení je zkomponováno z hedvábně se vlnících pohybů, ve kterých je skryto umění navíjení hedvábného vlákna, spolu s výbušnými akcemi jako jsou dupnutí, kopy a skoky. Efektivně kombinuje měkké a tvrdé prvky do organického celku, tempo cvičení se střídá. Charakteristické jsou i nízké postoje, výrazné použití pohybu boků a pohyb po kruhu. Z původního starého stylu Chen (Lao Jia) z dob Chen Wangtinga v 17. století vzniká jeho úpravou v polovině 20. století nový styl, nová škola (Sin Jia).
Tradiční sestava Chen Lao Jia Yi-lu (první sestava staré školy rodiny Chen) je tedy nejstarší a nejpůvodnější sestavou v celé dlouhé tradici Tai Ji Quanu. Jejím upravováním postupem času vznikly všechny další styly Tai Ji Quanu, jako první styl Yang.
Přestože dnes styl Chen cvičí odhadem jen 10% všech cvičenců Tai Ji (80% cvičí styl Yang, zbytek připadá na ostatní styly), je studium staré školy tradičního rodinného stylu Chen klíčem k hlubokému pochopení kořenů jakéhokoliv dalšího stylu (Yang, Wu, Wuu (Hao), Sun aj. nové, moderní) a stále si uchovává charakteristiku a možnosti silného vnitřního bojového stylu, zároveň se svými léčebnými účinky.
YANG styl Tai Ji Quan
Jak již bylo zmíněno, zakladatelem tohoto stylu byl Yang Luchan, styl vznikl v 19. století, tedy o dvě století později za stylem Chen. Yang Luchan i jeho vnuk Yang Cheng Fu začali měnit prvotní formu Tai Ji Quan s cílem přednostního rozvoje jejího zdravotního zaměření. Konečnou formu stylu Yang (sestava Yang 108 forem) vypracoval právě Yang Cheng Fu, stala se a stále je nejrozšířenější školou. Základem cvičení je jednoduchost, přirozený půvab, uvolnění, vzpřímené a nenucené postoje a plynulé, pomalé tempo, dotažené pohyby. Uplatňuje se i lehkost a pevnost při zachování pohybu po křivkách.
Dlouhá forma stylu Yang (rozdělována dle toho kterého učitele na 85, 88, 108 nebo 113 forem) tak jak ji vytvořil mistr Yang Cheng Fu je stále svým tvarem a průběhem podobná původní a nejstarší sestavě všech stylů Tai Ji: sestavě Lao Jia Yi-Lu rodiny Chen, přestože jsou principy cvičení a formy stylu Yang a Chen odlišné.
Pro potřeby masové výuky vznikl v Čínské lidové republice dalším zjednodušením tradičního stylu Yang v padesátých letech 20. století tzv. "moderní styl Yang".
Typickými představiteli této moderní varianty Tai Ji Quan jsou sestavy 10, 16, 24 a 40 forem stylu Yang.
WU styl Tai Ji Quan
Tato škola, tento styl byl založen Wu Jian Quanem (1870-1942).
Wu Jian Quan byl vycvičen v Tai Ji přímo svým otcem Wu Quan Youem (1834-1902) a ten byl žákem jednoho ze synů mistra Yang Luchana, zakladatele školy Yang.
Tento styl vznikl splynutím cviků škol Chen a Yang, typické jsou vyšší vzpřímené postoje a svižné, plynulé, dobře provázané kruhové pohyby.
WUU (nazývaný též HAO) styl Tai Ji Quan
Tato škola byla založena Wu Yuxiang (1812-1880), jehož učení dále zdokonalil Hao He (1849-1920).
Vychází z prvků školy Yang s využitím měkkých, uhlazených, navazujících pohybů.
Charakteristickými jsou i jednoduché a rychlé pohyby s krátkými nápřahy, zaměřené hlavně na protiakci s efektivním využitím protivníkovy síly.
SUN styl Tai Ji Quan
Zakladatelem tohoto stylu je Sun Lutang (1861-1932).
Ve svém stylu spojil prvky vnitřních škol - cvičení Sing-I, Pa-Kua a Tai Ji Quan školy Hao.
Vyznačuje se vyššími pozicemi těla, lehkými kroky, změnami v rytmu a rychlým tempem provedení.
Rozvětvený strom Tai Ji Quan
Po krátkém náčrtu všech základních pěti stylů či škol Tai Qi Quanu vychází najevo, že různé školy Tai Ji se k sobě pojí. Různé rody a různé školy nejsou ničím jiným než různými větvemi jednoho jediného kmene neustále zeleného stromu Tai Ji Quanu.
U kořenů tohoto stromu stojí jistě starý, původní, tradiční rodinný styl Chen mistra Chen Wantinga, naopak nahoře v koruně stromu Tai Ji se vytváří stále nové, potřebám zdraví přizpůsobené moderní styly Tai Ji, které se již mnohdy výrazně odlišují od svých kořenů a charakteristiky Tai Ji jakožto silného vnitřního bojového stylu.
Jisté je, že začnete-li cvičit a stanete se tak praktikujícími adepty Tai Ji Quanu, stanete se součástí předlouhé tradice prostupující dějinami.
Stanete se součástí stromu Tai Ji Quanu a lhostejno kde se na stromu svým vybraným stylem budete nacházet, budete stále napájeni toutéž energií a budete opakovat stejné prožitky a stejnou zkušenost, jaké prostupovali mistry Tai Ji Quanu po celé generace přes Yang Cheng-Fu, Yang Luchana nazpět k Chen Wangtingovi a možná i legendárnímu "Nesmrtelnému taoistovi" Zhang San-fengovi...